RAINBOW - den po dni - den ČTVRTÝ

Čtvrtý den na jezeře Rainbow

Zdar příznivci kaprařiny,

3.3.2009. Dnes byl na Rainbow nádherný den téměř bez mráčků a teplota dosáhla až na 19 stupňů (pěkně jsem se vyhříval po minulé téměř mrazivé noci), teplota vody 10 stupňů, mírný vítr.
Prosluněný den je většinou rybářsky impotentní. Před chvílí jsem mluvil s Pascalem a ten mi potvrdil, že minulou noc a dnešní den neměl nikdo ani záběr: Tedy až na mě, ale všechno pěkně popořádku.
Mám pocit, že kapři tady jezdí opravdu těsně pod hranami ostrovů a stahují se především tam, kde jsou vodní překážky, nakloněné stromy nad vodou, případně poblíž trsů travin ale blízko břehům ostrovů či ostrůvků. Dokazují to záběry Angličanů vedle mne a také moje záběry. Přizpůsobil jsem této taktice všechny udice a až na jednu jsem všechny položil do max 2,5m hloubky na taková místa.
Udělal jsem Vám i pár záběrů takových míst, kde chytám. Mnohdy to znamená mít nástrahu těsně vedle spadlého stromu, nebo na jiných velmi těžko přístupných místech, kde je velké nebezpečí, že ryba Vám tam zajede a už ji nevylovíte. Konec konců, z 5 záběrů jsem proměnil pouze jeden a to jen proto, že "kapřík" nemohl rychle odvléci moje 340g olovo dostatečně rychle do úkrytu.
Večer jsem tedy vše zavezl a očekával klidnou noc, jak ty předešlé.
Díky vymetené obloze se začalo rychle ochlazovat a v 23 hod. když jsem šel spát už byly pouze 2 stupně. To jsem ovšem nečekal co přijde za vzrůšo?!?

Přibližně v jednu hodinu mě vzbudilo plácání křídel kachen, nebo spíše dvou kachňáků, kteří si vyřizovali účty ohledně sexuálních tužeb jediné kačeny v mé zátoce. To mám za to, že je tady krmím, zítra ty bestie nic nedostanou!!!! Jenže když už jsem byl vzhůru, ozval se močák a musel jsem se vybalit ze zahřátého spacáku a odejít udělat potřebu. Venku už nebyly vidět hvězdy a začala se snášet mlha.
Po návratu jsem rychle zalezl abych pokračoval ve slastném snění ve vyhřátém pelíšku.
Asi o 20min. později mě opět probudilo plácání křídly kačeňáků a já už dostával opravdu zlost. Jenže, když jsem se otáčel na druhý bok, ozvalo se pípnutí na mém pravém prutě. "To určitě o to zavadily ty pitomý kačeny", pomyslel jsem si. Jenže mě to stejně nedalo a tak jsem znovu vylezl ze spacáku a obul jsem si holiny. (pro nepozorného čtenáře připomínám, že k prutům se jde vodou)
Trochu jsem se zrychlil, když jsem si uvědomil, že je bezvětří a že kačky to být nemohli, protože jejich plácání je přece jenom z trochu jiných míst.
Když jsem vylézal z bivaku, ozvalo se pípnutí číslo 2. Takže žádná sranda, jde se na věc!!!
Prut do ruky, rychle vymanévrovat mezi vlasci a už jsem uháněl jak o život k nejzaššímu místu zátoky, kde jsem vedle 2 potopených stromů umístil panáčka z Bestliness (18mm + 16mm pop up)
Udice byla položena na vzdálenost okolo 300m.
"Jen žádný zbrklosti" připomínal jsem si během cesty, kdy jsem kličkoval mezi ostrůvky a pahýly stromů a také jedné vodící vidličky po trase. Strašně jsem se musel krotit, abych už během cesty se pořádně neopřel do udice. "Netahat, on počká, jestli je ti souzen" přemýšlel jsem nahlas a už se těšil, jak všechny ráno ohromím nečekaným nočním úlovkem.
Je to neuvěřitelný adrenalin, když nevíte, jestli máte na prutě obra nebo jenom nějakého "hajzlíka. Do poslední chvíle je všechno otevřené.
Prsty jsem ani necítil a vlezlý chlad nevnímal z toho vzrušení a naděje.
Už jsem na místě!!!! Přede mnou se začaly ve světle čelovky objevovat 2 staré suché stromy, které již před mnoha měsíci skončily padlé do vody.
Teď je ta správná chvíle!!! Opřel jsem se silně do prutu a očekával tuhý boj.
Jaké však bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že je to "do tvrda". Doprčič (použil jsem slušnější výraz), zase nic!!!!
Začal jsem se pokoušet alespoň vymotat udici a zachránit montáž. Jaké však bylo moje překvapení, když najednou nějaká neviditelná síla pod vodou začala tahat šokovku (monofil pro lepší prokluz).
On tam ještě je!?!?!
Začal jsem horečnatě povolovat a napínat vlasec. S prutem jsem se pokusil pod vodou vymotat vlasec z větví starého stromu. kapra jsem pořád cítil a věděl že naděje stále je.
Pokusil jsem se použít i GAF a skutečně jedna omotávka se uvolnila. Znovu jsem cítil tah kapra a to mi dodávalo neuvěřitelné síly. Nejradši bych ten strom překousal jak bobr a nebo skočil do vody a se šnorchlem kapra chytil do rukou!
10 minut jsem tam v padající mlze cvičil rybářské dovednosti.
V tom jsem uslyšel charakteristické šplouchnutí asi 8 m za stromem vpravo. To, co jsem uviděl ve světle čelovky mě naprosto ohromilo!!!!!
Na hladině se "válel" obrovský lysec, který měl břicho, že by mu ho záviděla i Helena Růžičková (dej jí pánbů věčnou slávu) Nevím kolik měl a kolik z toho způsobil nahromaděný adrenalin, ale odhaduji ho minimálně na 30 kg a víc. Životní ryba!!!!!
Rychle jsem povolil vlasec a na zpátečku s lodi objel strom, abych toho netvora dostal do podběráku, když se tam válí na hladině jak kravský ocas.
Potopil se, když jsem byl od něho asi 2m, potvora.
Znovu jsem povoloval a šponoval šňůru. Ten strom jsem objel snad 10x. Byl jsem tak utahaný, že jsem zcela ztratil pojem o čase. Ten kapr se už ale neobjevil a ani šňůra se již nehýbala. KONEC!!!
Nezbylo mi nic jiného po mnoha marných pokusech, než ji utrhnout a tuhle pranici ukončit. "Tak to je už 2:0 pro Rainbow", pomyslel jsem si.
Všechno ostatní už probíhalo jak ve snu včetně návratu na molo a teprve pak jsem na hodinkách zjistil, že jsem byl na vodě skoro 40min. Zklamání obrovské, životní kapr na dosah.
Věřte mi, že jsem usnul až po 4 hodině a ještě ve snu jsem si všechno promítal a přemýšlel, co jsem mohl udělat jinak. Asi nic, bohužel.
Tak to je dnes všechno a držte palce na další noci a dny na tomhle inspirativním kousku Francie.
Maxův Zdar!!!

Vladimír P.

Fotogalerie

 


Zpět na seznam článků