Peter Adámek – „Téměř vánoční Francie“

Odjezd do Francie přes zasněženou Evropu
Zdravím všechny  rybáře. Chtěl bych Vám prostřednictvím tohoto článku předat pár informací a hlavně zážitků z prosincové výpravy na legendární jezero Rainbow ve Francii. S kolegou  Igorem Valkem ze Slovenska jsme vytvořili „československý tým“. Tím bych chtěl zároveň ještě jednou poděkovat Igorovi za perfektní zážitky, které jsme za  deset dní zažili. Po šílené cestě (díky mrazům a hustému sněžení) jsme v pondělí dopoledne dorazili na místo. Kdo měl tu čest se dostat na toto jezero tak už ví, co se nám promítlo před očima. Pro ty co zatím cestu na Rainbow plánují nebo o ní jenom sní, tak musím s čistým svědomím říci, že je to neobvykle krásná voda ze spoustou ostrůvků a neskutečně členitým dnem.  Možná to mnoho lidí vidělo na fotografiích, ale na vlastní oči je to vždy nejlepší a předčilo to mé očekávání.

A jdeme na to....
Po přivítání se správcem a přesunu na naše lovné místo jsme se  zastavili u rybářů, kteří už zde lovili. Bohužel jsme se dozvěděli, že  ryba nebere, ale díky tomu, jak jsme byli natěšení, tak nám to ani nepřišlo jako špatná správa. Po rozbalení a všech těch procedurách,  které všichni určitě dobře znáte, jsme konečně zavezli pruty. Pozorně jsme sledovali chování okolních rybářů a zjistili, že po zavezení se zbytečně nepohybuji na vodě. Jelikož jsme každý lovili na 4 pruty, tak ja jsem dva nechal ležet a dva jsem převážel častěji. Na druhý den v úterý  se večer ozval Igorův hlásič. Igor vyrazil ihned na vodu a já ho sledoval dalekohledem jak se mu bude v souboji dařit. Po chvílí vidím a slyším jak ryba na hladině šplouchá a Igor napoprvé podebírá.

První ryba na břehu - 22,3 kg na boilies Bionicle
Až na břehu vidím  krásného lysce, kterému jsme navážili 22,30kg.  Oba máme velkou radost, že první ryba je  na břehu a hned takový krasavec. Igor okamžitě zaváží, aby byl na vodě opět co nejrychleji klid. Kapr zabral na  boilies Bionicle, nastražené na panáčka. Je středa  ráno a já  po zralé úvaze jeden prut převážím na toto boilies. Při návštěvě sprchy jsem zjišťoval  od rybářů, co se na jezeře pochytalo a zjišťuju že celkem dvě ryby a ta Igorova byla největší. Musím zdůraznit, že získávání bližších informací je pro mě opravdu velkou námahou. Protože má angličtina a francouzština je na takové úrovni, že bez rukou a jiných pohybů bych to asi nezvládl. Ale touha po získání jakýkoliv informací byla tak veliká, že chvílemi jsem ke konverzaci používal i nohy. Takže si určitě dokážete představit, jak jsme se u toho pobavili. Po náročné konverzaci jsem zjistil, že místo na kterém chytáme není místo, kde se chytají velké ryby, ale když jsem viděl toho kapra od Igora byl jsem úplně klidný. Bylo mi jasné, že na tomto jezeře považují za velkou rybu určitě jiné kousky, ale i přes to jsme byly spokojeni a hlavně šťastni, že vůbec můžeme na této vodě lovit. V tomto ročním období se již téměř nikde nechytá, tak to bylo velmi příjemné zkrácení „zimního půstu“. Ve středu a čtvrtek  byl klid, jak u nás, tak na místech na které jsme viděli. Navzájem jsme se s Igorem uklidňovali, že ryba nebere a že to musí přijít.

Po delší době opět záběr...
Přišel pátek a konečně se ozval hlásič. Igor opět vyráží na vodu, po chvílí se vrací a v podběráku přiváží krásného šupináče o váze 15kg.  Až do sobotního rána jsem byl stále bez kontaktu a dva dny zavezené pruty jsem se chtěl převést. Rozhoduji se, že prvně navštívím sprchu a při té příležitosti se zdokonalím v posunkové řeči. Dozvěděl jsem se, že na celém jezeře ryba vůbec nebere. S Igorem jsem se přesto domluvili,  že zkusíme požádat majitele Pascala, jestli je možno se přestěhovat. Strašně se nám líbilo místo vedle nás. Správce říkal, že se  podívá, která místa jsou volná a domluvíme se. Nedělní ráno se cca půl hodiny po našem vzbuzení ozval hlásič a byl to  opět Igorův. Tentokrát byla ale ryby chytřejší a  po chvíli končí ve vázce. Mrzelo nás, že jsme ji ani neviděli, ale byl další záběr, takže nálada se zvedla. Přijíždí majitel revíru a oznamuje nám, že na vedlejší místo má přijet Alijn Danau. Máme tedy počkat do dalšího rána a poté nám podá bližší informace. Já se rozhoduji, že dva pruty úplně změním a  nebudu na  ně sahat až do pondělka. Zbytek dne a celou noc se nic nedělo. Ráno přijíždí Pascal a oznamuje nám, že jsou na jezeře dvě volná místa. Můžeme si tedy vybrat, na které se přestěhujeme. Po dlouhé debatě jsme se shodli na tom, že na to, že to nebere, tak na tom nejsme zase tak špatně. Stále ale váháme jestli se stěhovat nebo zůstat. Pořád mám obavy, abychom si nepohoršili. V tom přichází  Igorovi další záběr od  kapra 14kg. A to nás přesvědčilo, zůstat na tomto místě. Můj stojan je pořád v  klidu a už  z toho mám špatný pocit, protože nejsem zvyklý na to, být tak dlouho bez záběru.  Igor mě uklidňoval, že on má za sebou dvě 14ti denní výpravy bez záběru, ale to jsem zrovna slyšet nechtěl. Říkal jsem si, že to musí přijít, když to jezdí Igorovi,  tak to přijde i mně. Byla ovšem pravda, že možnosti a nápady co ještě změnit už skoro docházely.

Změna strategie
Na Igorově straně byla spousta zatopených stromů a očividně se ryba točila kolem těchto vázek… Jako z čistého nebe přesně po týdnu se ozval můj Delkim. Sám jsem tomu už ani nevěřil a v tu chvíli jsem si uvědomil, jaký mám respekt z tohoto zvuku nebo spíše  z toho, co je na druhé straně.  Byla to taková rychlost, že s obouváním jsem se ani nezabýval a v momentě jsem byl na vodě.  Chvílí se mi zdálo, že mi motor nejede, ale to určitě všichni znáte… Ve skutečnosti jsem byl u ryby tak rychle, že i ona neměla čas si vybrat do které vázky půjde. Po deseti minutách podebírám mého prvního „Frantíka“.  Na břehu nám váha ukazuje 17kg. „KONEČNĚ“ to byly moje slova a hned si s Igorem dávám zaslouženého panáka  a neskrývám velkou radost a spokojenost, protože jsem věděl, že už nepojedu domů bez záběru. Je úterý  ráno a já převážím všechny pruty a na další dávám vylepšený boilies Bionicle (od sezony 2012 je v této vylepšené verzi).  Igorovi přichází v pravé poledne další záběr a společně vyrážíme na vodu,  protože baterka na motor se právě nabíjela.  Po krásnem boji podebíráme dalšího kapra a až na břehu s velkou radostí zjišťujeme, že je to další  kapr přes 20kg, přesněji 20,30kg. Bez otálení opět vyvážíme. Do středečního rána se ovšem nic nedělo. Proto vyrážím provětrat svou angličtinu do sprch. Samotné koupání trvá chvílí,…., jenom ta konverzace dá zabrat. Zjišťuji, že se v noci na druhé straně jezera (top fleky) chytla ryba přes 30kg. Šťastnému lovci jsem pogratuloval  a vyrážím tuto informaci povědět Igorovi. Hned jsme se shodli, že ryba je to krásná, ale nám chodí alespoň vice záběrů. Čtvrteční ráno se rozhoduji, že převezu jen jeden prut a napadl mě takový zoufalý pokus. Po zhotovení nového kombinovaného návazce z fluorokarbonu a šňůrkou Sufix na 6,8kg jsem přemýšlel, které boilies tam nastražím.

Nasazení boilies Red-Rag - nový osobák 27,5 kg....
A napadla mě kombinace dvou kusů těžkých koulí Red-Rag. Po nadopování (opět v Red-Ragu) jsem je obalil do Food Illusion amino Red. Do kýble jsem nalil trochu dipu a naředil ho vodou, nasekal pár koulí a zasypal peletami Minimax. Vše jsem hodil do člunu a jel až na hranici našeho místa cca 160m od břehu, kde se nacházela velká lavice, pod kterou jsem měl prut vyvezený. Tentokrát jsem montáž nedával až dolů, ale pověsil přes vidličku do poloviny svahu a zasypal peletami. Po příjezdu na břeh říkám Igorovi co mě na vodě napadlo a oba dva jsem se shodli, že to tu ještě nebylo :o).  Druhý den ráno se ozval můj „zoufalý prut“, jak jsem ho sám pro sebe nazval. Jelikož to byl teprve můj druhý záběr, tak opět krátce po pípnutí jsem ve člunu a vyrážím rybě naproti. Po příjezdu na místo jsem vyhákl vlasec z vidličky a jemně zasekl. Byl jsem si vědom, jak jemnou mám montáž. Asi znáte ten pocit, kdy hned od začátku cítíte, že se nejedná o malou rybu. Proto jsem nechtěl nic uspěchat, ještě s přihlédnutím k tomu, že se v okolí nenacházejí žádné vázky. V klidu jsem si z rybou hrál. Po deseti minutách se mi povedlo poprvé kapra spatřit. V kalné vodě jsem však nebyl schopný odhadnout jeho velikost ale k mému štěstí jsem ho napodruhé podebral. Spokojeně jsem usedl do člunu a tiše se radoval. Složil jsem podběrák a zjistil, jak těžce se mi ryba zvedá do člunu. Až potom jsme viděl tu nádheru. Rychle jedu za Igorem a při příjezdu na místo jsem tiše volal na něho volal ať mi podá velkou podložku. Strašně mě  rozesmála reakce Igora, který po spatření ryby ve člunu zařval „GODZILA“ !!! Po zvážení jsme zjistili, že mám nový osobák a že kapr váží 27,50kg. Měli jsem oba velkou radost. Tento záběr mě tak vyhecoval, že hned převážím všechny pruty. Je asi deset hodil dopoledne, pruty jsou převezené a jdeme snídat. Po vydatné snídani přichází majitel jezera a oznamuje nám nemilou zprávu , že musíme opustit jezero kvůli blížícímu se hurikánu. Měli jsme dvě hodiny na zabalení a přestěhování do hostitelského domu u jezera. Zdůrazňuji, že silně prší, takže si dovedete představit, jak balení asi vypadalo. Pascal nám sice oznámil,  že po uklidnění počasí se můžeme vrátit opět na svá místa. Jelikož jsme ale nebyli schopni zjistit, jak dlouho to může trvat, tak padlo rozhodnutí, že pojedeme domů. Stejně jsme v sobotu měli končit naši výpravu. Strašně nás mrzelo, že musíme opustit tuto nádhernou vodu tak rychle a možná by ten jeden ten ještě přinesl nějaký úspěch. Ale i to k tomu patří, větru ani dešti nikdo z nás neporučí. I přes to jsem byli oba spokojení, Igor zdolal dvě ryby přes 20kg a já si posunul „osobák“. Rainbow je nádherná voda s parádními rybami, proto bych přál všem kapsářům, aby měli tu možnost se alespoň jednou za život na toto jezero podívat. Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit této výpravy a že jsme opět nejenom sobě dokázali,  že Maxcarp chytá i tady.  Hlavně bych chtěl poděkovat kamarádovi Jirkovi, který se nemohl této výpravy zúčastnit a umožnil mi tak, abych mohl místo něj  výpravu na toto legendární jezero. Přejeme všem kaprářům úspěšnou sezónu 2012 a nashledanou na rybách.
 S pozdravem Adoš a Igor.

Fotogalerie

 


Zpět na seznam článků