Milan Šťastný – Rakousko a cesta do neznáma

                                                                                  Jak to začalo

Je to již několik let, co jsem začal uvažovat o své výpravě na velkými do zahraničí. Ale až letos jsem se k tomuto kroku rozhoupal. Ve značné míře k tomu přispěl velký rybářský tlak na našich vodách a poměrně nesmyslný rybářská řád.
Abych získal nějaké informace, tak jsem si začal dopisovat s Rakouským kaprařem Werner Höllmüller z Austria Teamu. Prvním podnětem k takovému emailovému přátelství byla moje touha zalovit si na Rakouských revírech a nechtěl jsem na výpravu vyrazit, jak se lidově  říká „naslepo“. Na jeho doporučení jsem je s parťákem v polovině července letošního roku rozjel do malebné přírody v blízkosti Grazu. Ihned po příjezdu jsme byli uneseni čistotou zdejšího kraje a to hned přidá na perfektní rybářské náladě. Na námi navštíveném revíru je 12 lovných míst. Po zvážení všech pro a proti jsem si vybral stanoviště číslo 6 a můj parťák Zdenek pětku. Připadal jsem si jako v rezervaci, obklopovala nás krásná příroda - lekníny, husté rákosí, velké košaté stromy...


                                                                                 Příprava lovu

Po rutinních záležitostech, kterými jsou postavení bivaků, sestavení stojanů, prutů, nachystání montáží a se pustily do mírného prokrmení pár kuličkami. Na tomto revíru je zákaz zavážení, používání echolotů, ale díky tomu se ryba chová přirozeně a velmi záleží na umu rybáře, aby dobře vyhodnotil situaci a nahodil své montáže na správná místa. Výhodou je i lov na tři pruty, čímž máte větší možnost i na experimentování. Lov 24 hod je samozřejmostí. Na dva pruty jsem nastražil boilies A1-roll a na jeden boilies MAD-MAX, všechny narolované v průměr 20 mm. Po několika hodinách čekaní přišly první záběry na A1-roll, ale bohužel pouze od malým sumcům, kteří měřili do 70cm. Po pátém takovém úlovku jsem začal být trochu otrávený. Ale pořád jsem tomu věřil i díky tomu, že boilies Mad-Max zůstalo bez útoku těchto „nenažraných“ sumečků. Ani ráno však nebylo úspěšné a kapři se nikde ani náznakem neukazovali. Navštívil nás domorodý rybář, chytající kousek od nás. Komunikace trochu vázla, protože mým jazykem je česká znaková řeč a jeho zase mluvená němčina. Ale díky automatickým překladačům v notebooku jsme si však řekli, co jsme chtěli. Pochlubil jsem se českými produkty firmy MAX carp, a to jak v reáliích tak i reklamními katalogy. Po jeho obchodu jsme ještě  se Zdeňkem navštívili obchod specializovaný na anglické rybářské produkty Nash tackle, který se nacházel nedaleko revíru. Ne že bychom chtěli něco kupovat, ale znáte to, není na škodu se podívat na nějaké ty novinky.


                                                                                 Změna k lepšímu...

I přesto, že jsem několikrát změnil montáž a prezentaci krmení, stále jsem byl bez kontaktu s kaprem. Až v 11.50 hod se nečekaně, ovšem velmi „čiperně“ ozval můj hlásič Fox. Po probdělé noci to bylo z poledního spánku poměrně drsné (ale zároveň i krásné) probuzení. Po nádherném souboji jsem vytáhl překrásného kapra dlouhého 87cm a hmotnosti 12,3kg. Zachutnala mu jedna kulička A1-roll. Během dne nás opět přišel navštívit rakouský kolega a navíc s radou. Prý ať chytám blíž u břehu, tak do deseti metrů. Zdálo se mi to divné, protože tam byla velmi malá hloubka, ale přeci jen jsem tam jeden prut nahodil. Zbývající dva jsem dále nechal na cca 50-ti metrech. Za chvíli na mne mával, ať přijdu. Svým obrovským kapřím úlovkem mne trochu přesvědčil, že příbřežní místa nebudou tak špatná a tak jsem všechny pruty umístil kousek od břehu. Za chvílí jsem měl záběr, ale zdolal jsem pouze 50 centimetrového cejna! Byl jsem trochu zklamaný… Po zbytek dne jsem už nezaznamenal ani jedno kousnutí. Podle informací „domorodce“ jsou na tomto revíru kapři ve velikosti od 10ti kg, ti největší dosahují hmotnosti až 27 kg. Kromě kaprů je zde i mnoho sumců s velikostí až do 2,2m. Po celou výpravu bylo velmi větrné počasí, slunce téměř nesvítilo. Spíše mi to zde připomínalo anglické podmínky, než lov v nedalekém Rakousku.


                                                                                Krásné rozloučení

Po neúspěšné noci jsem ráno pomalu začal balit, když tu mne z celkového bilancování vyrušily vibrace na mém „příposlechu“. Souboj s 99 cm a 15,1kg těžkým šupináčem jsem nakonec dotáhl do vítězného konce. Ale na takový zápas nikdy nezapomenu, protože jsem používal vlasec o průměru 0,28mm (jedno z místních pravidel), ryba tak měla daleko větší šance a já jsem se nemohl do prutu opírat, jak jsem běžně zvyklý. Rakouskému rybáři však musím dát za pravdu. Své vody zná dokonale. Desetimetrová vzdálenost, která mi byla doporučena, byla nakonec potvrzena úspěchem.
Již nyní střádám plány, že příští rok Rakousko opět navštívím. Vždyť po letošních zkušenostech už pro mne nejsou tak neznámé…


Hodně štěstí na rybách Vám za MAX carp team přeje Milan "SilverCarp" Šťastný

Fotogalerie

 


Zpět na seznam článků