Milan "čakin" Malíček - MAX start

Ahoj Maxáci,
od předloňského léta po výpravě do Maďarska na „Gek“ společně s Jirkou Křístkem st. a Jirkou Kř. ml. jsem propadl kouzlu „maxkoulí“. Nejsem žádný cestovatel, takže to byla moje první zkušenost s lovem kaprů v zahraničí (ikdyž jsem snad 20 let rybářem) a jistě mi dáte za pravdu, že je to nádherná voda. Sledovat Jirku st. při všem co dělá pro ulovení těch vysněných kaprů, tak tomu se nedá říct jinak, než koncert zkušeností!

Nyní nechci psát o výpravě do Maďarska, ale o dosavadních zkušenostech s boilie od firmy Maxcarp. Převážnou část svého rybářského času trávím v okolí bydliště (Zlín → cca do 150 km), jelikož mi práce nedovolí delší a časté výpravy. Vladimírovi jsem se v Brně na výstavě zmiňoval o VN Fryšták, kterou navštěvuji nejčastěji a od doby, co tam chytám na „maxkoule“, tak jsem prožil několik nocí plných krásných okamžiků (ročně je stanoveno šest nočních odlovů).

Návštěva VN Fryšták
Na zmiňované nádrži se nesmí zakrmovat jakýmkoli způsobem, kromě PVA a krmítka. Takže nezbývá nic jiného, než před samotným lovem dát do PVA punčochy, nebo navléct na PVA šňůrku pár kuliček + půlky a několikrát nahodit, tedy zakrmit pomocí klipu na cívce navijáku zhruba do stejného místa. Vím, že to není zrovna ideální pro úspěšný lov, ale taková jsou pravidla... Loni na podzim při posledním „nočňáku“ jsem nastražil Mad-max na panáčka a výsledkem byl kapr 77 cm a 6,5 kg. Tentýž rok na jaře jsem na Fryštáku poprvé, po výborném testování novinky Fabulous na slepém rameni řeky Moravy, nasadil tento druh mraženky společne s druhým favoritem Mad-max a samozřejmě na jedničku – čtyři kapři od 50 do 60 cm. Mnozí si určitě řeknou, že to nejsou žádní pořádní kapři, ale když vezmu v potaz, že kolem sedí cca 20 rybářů lovících na boilie, chytne se 13 kaprů a z toho jsou čtyři na mých prutech, tak to o něčem svědčí. Ráno na rozloučenou došel ještě sumeček kolem 70 cm.

Slepé rameno Moravy
Rok pokračoval séríí větších, či menších úspěchů. Samozřejmě jsem celý rok navštěvoval svou oblíbenou nádrž, ale nakonec jsem se svým kamarádem a týmovým kolegou Romanem Vaňharou, pokračoval na naší společné srdcovce a to je jedno slepé rameno řeky Moravy, o kterém jsem se zmiňoval již dříve (snad pochopíte, že záměrně nezveřejním název). Je září a výprava na kterou se oba moc těšíme se blíží. Nastal den „D“, vzal jsem si půl dne volna a po nezbytném rozloučení s mou přítelkyní, spěchám rychle domů, kde chystám vše potřebné, a pak už jen nosím věci do auta. Je zvláští, že nevidím skoro žádný rozdíl v množství „krámů“ na tři dny, nebo na týden a je asi všem jasné, co tím myslím :-))) Nicméně vše je naloženo a dál pokračuji k Romanovi, abychom naložili jeho věci a mohli konečne vyrazit vstříc novým zážitkům. Cestou se ještě musíme potkat s kamarádem Jirkou Kř. ml., který mi doveze boilie, protože jak říkám, díky práci není času nazbyt a na něj se můžu vždy spolehnout. Prohodíme pár slov, ale rychle musíme pokračovat, protože se začínají stahovat mračna a zanedlouho se bude stmívat.
Po příjezdu k revíru zjišťujeme, že naše místo je volné, a tak rychle vyndáváme věci z auta, ale to už nám prší za krk. Je začátek výpravy a adrenalin v krvi nás žene kupředu! Jako první stavíme bivak, abychom do něj mohli před deštěm vše schovat. To se nám daří celkem rychle, takže pokračujeme v nafouknutí člunu, položení na vodu a zapojení echolotu. Na chvilku se zastavujeme a posilňujeme se domácí slivovičkou. No nic, jedeme dál – rozložení lehátek a účelné uspořádání veškeré bagáže a všemožných propriet. Po nachystání stojanu a Romanových vidliček se pouštíme do průzkumu dna a hledání zajímavých míst (vše za hustého deště). Já jsem se rozhodl, že jednu montáž budu pokládat pod převislou větev s členitým dnem plných slávek a druhou ke kmeni spadlého stromu. Roman bude po pravé straně kopírovat okraj keře, rostoucího ve vodě. Teď už nezbývá nic jiného, než jen rozložit pruty přichystat montáže.

Příprava montáží...
Kmenovým vlascem je Sufix Xcelon 0,28 mm, poté následuje šokovka a olověnka Kryston 45 lb. Jako závaží použiji odpadávající olovo o váze 90 gr. Na návazec používám nejraději stuženou šňůrku Sufix Kameleon 25 lb a háček Fox SSBP vel. 4. Po sestrojení montáže vybírám boilie pro první prut. Volba padá na Mad-max namočený v dipu stejného druhu a následně obalený v Dry Paste. Jako druhé boilie volím osvědčenou „A1čku“. První montáž tedy směřuje pod převyslou větev a druhá, jak už jsem popsal, ke kmeni padlého stromu. Druhá vyvážka proběhla již za tmy a jen slabého deště, takže teď už jen uvařit něco dobrého, otevřít pivko a doufat v záběry. Roman, který je velice šikovným rybářem mi řekl, že zavážet vůbec nebude a vše vsadí na svůj instinkt a tzv. „šestý smysl“. Chytal na dipované boilie Fabulous a na druhý prut zkoušel klasiku – kukuřici. Během večera jsme vytáhli pouze tři malé kapry v rozmezí 40 až 50 cm. Druhý den se ukázalo pěkně a záběry přicházely celkem pravidelně, ovšem od ryb podobné sorty, jako večer. Krmení probíhalo střídmě, tak jak to máme rádi, tedy zhruba 5 – 10 kuliček boilie, menší hrst Nuggets Carp Protain a stejné množství tygřích o řechů, toď vše.

Nasazení boilies Beastliness...
Dopoledne jsem se rozhodl pro změnu, protože jsem se stále nemohl prochytat k větším rybám, a tak padla volba na mou tajnou zbraň, tedy takové eso v rukávu a to Beastliness! Dal jsem pod háček dvě kuličky 21 mm a trochu je ořezal, kvůli zatraktivnění a rychlejšímu šíření potravního signálu. Nyní jsem k montáži přihodil už jen 5 kuliček boilie,10 ks Nuggets a ponechal vše osudu. Odpoledne se za náma přijel podívat můj kolega z práce Olda, aby konečně viděl, že mne neoznačuje za blázna nadarmo. Vždy říká, že nechápe co na tom vidíme, proč se honíme za kaprama v dešti, v horku, v zimě a ve vůbec všech rozmarech počasí, ale on na to v to odpoledne přišel.

Razantní záběr...
V klidu stojíme s Oldou a Romanem pár metrů od našich prutů. Povídáme si kolik kaprů jsme už nachytali, popíjíme a do toho rozjímání se mi rozezní signalizátor a hraje tu nejkrásnější písničku na světě...! Rychle pokládám pivko na zem a utíkám k prutu. Je to na prut položený pod převislou větev, špička je ohlá směrem doleva a kapr si to míří do asi 10 m vzdáleného křoví. Beru prut do ruky, přisekávám a snažím se silný tah ryby rychle přibrzdit, než se dostane do vázky. To se mi daří a jak se říká, bylo to o prsa. Nicméně ještě nemám vyhráno, protože to samozřejmě není jediná vázka v okolí a kapr si to mašíruje štandopéde k dalšímu křoví, kde má nahozené Roman. Ale tuto situaci taky zvládám, takže se ještě více opřu do prutu, abych ho dostal na volnou vodu. Kapr využívá své váhy a už se jen drží při dně na volné vodě. Souboj by se poté odehrával v mé režii nebýt toho, že..... Že si kapr našel nějakou vázku na dně a nešlo s ním hnout. Už jsem byl nachystaný, že pro něj půjdu do vody, ale nakonec jsem mu povolil vlasec, on vyjel z vázky a opět byl na volné vodě. Po asi 15 minutovém souboji se nám ukázal nádherně stavěný lysec, odhadem kolem 80 cm. Roman jej podebral a položil na podložku. Rychle jsem vytáhl metr, váhu a Roman šel pro foťák. Tento nádherně stavěný lysec, který neměl nikde ani škrábnutí, nechyběla mu ani jedna šupina, měřil nakonec 84 cm a vážil 12,5 kg. Tento kapr má do budoucna určitě velký potenciál a pokud jej někdo „nezmasí“, tak z něj jednou bude krásný kapitální kousek. Po rychlém nafocení ho opatrně pouštím zpět do rodného živlu s poděkováním a přáním, abychom se ještě v budoucnu setkali. Poté mi spolupracovník Olda řekl, že už chápe naše nadšení pro tento koníček, protože když viděl, jakou máme radost a co vše se před ním odehrálo, tak neměl slov...



Další "zářez" pro Beastliness..
Po nezbytné oslavě štamprlou slivovice jsem šel rychle znovu přichystat montáž a zavézt. Taktiku jsem samozřejmě neměnil a opět nastražil dvě kuličky Beastliness. Po asi 10 min. jsem měl další záběr, ale ryba byla o poznání lehčí. To na tom nic neměnilo a bojovala se vší hrdostí! Jen jednou jsem ji musel přibrzdit, kvůli křoví kousek od našeho lovného místa. Zanedlouho jsem podebíral opět lysce a opět zdravý, jako řípa. Měřil 77 cm a vážil 7,5 kg. Nebyl sice tak vysoký, jako ten předchozí, ale co bylo hlavní – žádné známky poškození, zkrátka nechyběla ani jedna šupina!
Za chvíli nás opustil Olda a začalo se pomalu stmívat. Sedli jsme s Romanem do křesílek a užívali si toho, kterého máme v dnešní hektické době žalostně málo... Roman nachytal spousty kaprů, dokonce i jednoho amura, ale bohužel se mu nepodařil žádný větší. Samozřejmě nám to nevadí a přejeme vždy jeden druhému pěkné úlovky. Během sezony byly další více či méně úspěšné výpravy, jak s mým taťkou, bráchou, Romanem nebo Jirkou. I o těchto krásných chvílích bych se chtěl s Vámi podělit, ale vše se odehraje v dalším článku.

Tento článek je mým poděkováním týmu profesionálů z firmy Maxcarp.


Za Carp team Nahod.cz - Milan „čakin“ Malíček

Fotogalerie

 


Zpět na seznam článků