Jirka Vetr - Boj do posledních vteřin

Pro zkrácení dlouhých zimních měsíců, nám Jirka Vetr napsal článek, ve kterém zavzpomínal na loňské úspěšné závody TOP SECRET CARP CUP 2010 na Štítě.....Když to shrneme, tak Jirka s Radkem zabodovali na výtečnou, protože ulovili největší rybu závodu, dosáhli největšího váhového průměru a obsadili fantastické druhé místo..... Nyní už článek Jirky Vetra:

Boj do posledních vteřin
Chtěl bych vám popsat,  jak jsme prožili super týden na závodech TOP SECRET CARP CUP 2010 na Štítě. Po příjezdu k jezeru jsme se přivítali s pořadateli a soupeři. Usedáme ke stolu,  abychom probrali, která místa vylosovat. Tip je jasný sektor Maxcarp, místo č.3 nebo č.4. Pomalu přijíždí poslední teamy a blíži se losovaní, nervozita stoupá. A je to tady… 

Losování...
Začíná se losovat a na řadu jdeme 11. Prvně  se losuje kolikátí půjdeme losovat lovná místa a já losuji č.8.  Parťák Radek mě plácá po ramenou a říká „to je super, ještě vylosuj i podruhé tak dobře a jsme na bedně“. Když jdeme losovat podruhé,  jsem nervózní jak prvnička, sahám do saku,  chvíli rukou prohrabuji krabičky a jednu vytahuji pomalu jí otvírám a vidím že to je sektor maxcarp a číslo 4.  Tak to je super,  s Radkem skáčeme  radostí a řveme „Max go!!!!!“ .

Start závodu...
Ráno se přesouváme na místo. Po nachystání všech věcí netrpělivě čekáme na výstřel , který zahájí kaprářský maraton. Když padne výstřel,  všichni vyráží na vodu mapovat sektor.  Po označení míst tyčovými  bójkami,  se vracím na břeh a zavážím pruty. Na jeden nasazuji  Beastliness a na druhý Red rag a Radek sází na Fabulous - "fabika" a Bugaboo.
Tak konečně je zavezeno a čekáme na první pípnutí.  S Radkem se na každé výpravě sázíme.  Kdo nachytá míň kaprů,  tak ten dělá mísu řízků. Bohužel zatím jsem vždy prohrál. :o(. První záběr přichází Radkovi v 22h a je to krásný šupináč o váze 12.6kg. Do rána se už nic neděje a já jsem stále bez pipu a tak převážím pruty. Zadní nechávám v hloubce 1metru a druhy měním a dávám  na spodek hrany do hloubky 3.5metru. Po snídani netrpělivě očekáváme výsledky, jak na tom asi budeme. Zjišťujeme od rozhodčích , že se toho moc nenachytalo a tak jsme mile překvapeni , že jsme po prvním dni druzí. Oslavíme to domácí slivovičkou a jdeme zas bojovat. I já mam konečně záběr, ale bohužel o kapra přicházím. Odpoledne Radek zdolává dalšího šupíka  9.8kg i mně se roztáčí cívka půl hodiny po Radkovi, zdolávám špígla 10.5kg. Rozhočí nám říkají, že kapr začal útočit i u ostatních teamů a  že  nestačí jezdit vážit.
Další den ráno jsme stále druzí jen o pár kilo, ale i na dalších místech je jen nepatrný rozdíl. Radek  mě  probudí  výkřikem „jdeme bojovat“ a začne převážet pruty s přikrmením  peletami. Po převezení nám vítr dává najevo,  proč se sektoru maxcarp říká sahara, skoro všem ulítly bivaky. Naše jsme zachránili jenom díky tomu, že jsme obětovali vidličky, kterýma  jsme je připevnily.

Největší kapr závodu...
Odpoledne nás dojede povzbudit kamarád Mirec. Popíjíme kávu,  když v tom mně pípne signalizátor, rozběhnu se a zasekávám. S Radkem  vyrážíme na loď a jedem za kaprem.  Zdolávání nám komplikuje silný boční vítr, který nás žene do vedlejšího sektoru. Kapr bojuje jak drak , nemůžu ho odlepit ode dna, když vtom Radek zařve“ bacha vlas“  a začne volat na kluky , kteří chytají vedle nás ať nesekají.  Tyčkou podběráku přehodí vlas přes prut a loď. Já už tuším, že kapr nebude žadný babetko . Konečně se mně kapra povedlo dostat k hladině a Radek  ho na poprvé podebere a řekne  „ty vole ten má dvacet“. Na břehu kapra dáváme na podložku a jeden z rozhodčích volá do vysílačky “ maxcarp  2 vytáhl kapra přes dvacet“. Dávám kapra na váhu a ta se zastavuje na 18.52kg............... přes dvacet nemá, ale je to nádherný šupík. Blíží se večer a my s parťákem si přejeme, aby přišlo takových kaporků víc.

Strategie na další dny...
Radek se rozhoduje,  pokud nebude mít záběr do půlnoci,  tak převeze oba pruty. Domlouváme se,  že než je bude převážet,  ať mě vzbudí a řekne mi o tom.V  jednu ráno mě budí připoslech,běžím k prutu a volám na Radka ať vstává ,že jedem pro kapra. Radek nejde tak naskakuji do lodě a jedu sám . Ještě dvakrát zkusím zavolat na Radka, když nejde tak zdolávám kapra sám. To se mi ale moc nedaří, motorem jsem Radkovi vjel do pletenky, snažím se ji vymotat z vrtule a přitom zdolávat kapra, když v tom vidím na vodě světlo.  To je Radek , a převáží si pruty jak jsme se domluvili, akorát mě zapomněl vzbudit a říct mi o tom. Jak jsem naštvanej, tak volám na Radka jestli by si nemohl pohnout mně jít pomoct. On rychle smotává prut a já na něho volám, jestli by to nešlo rychleji  a on že ne a tak se snažím kapra zdolávat a je mně jedno jestli o něho přijdu nebo ho vytáhnu. Konečně Radek přijíždí ke mně a pomáhá mi vymotat pletenku z vrtule. To se mu daří a já rychle jedu za kaprem ......  Naštěstí se podařil zdolat a tak se vracím na břeh,  kde kapra měříme a vážíme. Je to krásný šupináč o váze 16.34kg. O půl druhý ráno měl Radek další záběr a zdoláváme kapříka 9 kg.

Přední pozice mezi závodníky....
Ráno s Radkem vše probíráme,  co se v noci vlastně stalo a smějeme se tomu. Byli jsme na koňovi, protože se nám dařilo a stále jsme byli dle výsledků na čelních místech. Jenomže to netušíme, jakou budeme  mít  později smůlu. Ztratili jsme dva kapry a navíc v noci jsme bez záběru. Ve čtvrtek ráno se díváme na výsledky  a zjišťujeme, že se propadáme postupně až na páté místo. Celý čtvrtek se nám nedaří udělat záběr a tak se odpoledne rozhodujeme vsadit vše na jednu kartu. Všechny 4 pruty převážíme na zadní lavici, vytahujeme tyčovky z vody, nasazujume na 3 pruty Beastliness a na 1 Fabika.
Poslední den závodu ve 4 ráno se ozve Radkův pípák a konečně po dvou dnech zdoláváme kapříka 12,5 kg. Ráno nás probudil kamarád Pavel,  který přijel na čumendu. To jsme netušili jaké nám přivezl štěstí........ hned po jeho příjezdu máme další záběr a vytahujeme šupika 13,6 kg.
Rozhodčí přivezli ráno poslední průběžné výsledky a zjišťujeme, že po našich dvou úlovcích se momentálně nacházíme na třetím místě se ztrátou 8,5 kg na druhého. Sedíme a vychutnáváme si poslední kávu a Pavel říká „ kluci, s rybama je to jak v hokeji, do poslední chvíle nikdo neví , jak to dopadne“, asi ani netušil jak velkou pravdu řekl. 9 minut před koncem šestidenního maratonu se  nám roztočí cívka a kapřík jako kdyby tušil, že nemáme moc času, moc neprotestoval a nechal se rychle zdolat.  3 minuty před závěrečným výstřelem se vracíme na břeh a čekáme kolik nám ukáže váha.  Šupík výžil 9,4 kg a posunul nás na druhé místo, udělal nám obrovskou radost.  Naše radost nebere konce, s Radkem skáčeme do vody a užíváme si tyhle chvilky na maximum.
Unavení, ale šťastní balíme a přemýšlíme jaké jsme měli obrovské štěstí.....

Závěrem by jsme rádi poděkovali firmě Maxcarp za psychickou i materiální podporu, organizátorům závodu za výborně připravený a zorganizovaný závod a v neposlední řadě naším drahým polovičkám za to, že nám trpí ty naše výlety za kaporkama.
Jedinou chybu má tato naše výprava – na příští dělám zase mísu řízků, ale to se nedá nic dělat, zase jsem prohrál sázku.
Za   CT Maxcarp II   
Jirka Vetr

Fotogalerie

 


Zpět na seznam článků