Přihlášení uživatele

Přihlášení

Nová registrace | Moje heslo?

David „Vectif“ Fořt - Výprava do neznáma („aneb nahazuj co vydržíš“)

David „Vectif“ Fořt se Standou Navrátilem vyrazili poznávat nové svazové revíry a vybrali si ty, kde je možné pouze nahazovat. David nám z výpravy napsal velmi poutavý článek, který rovněž vyšel v magazínu Kaprománie a my Vám ho nyní velmi rádi přinášíme.....


Přípravy a získávání informací
Během dlouhé zimy jsem trávil mnoho večerů s lahví vína na internetu a snažil se nalézt nové zahraniční lokality, které bych v letošní sezóně mohl navštívit. Rozhodujícím kritériem byl výskyt trofejních kaprů a vzhledem k tomu, že nenavštěvuji soukromé revíry, muselo se jednat o vody svazové. Díky cenným zajímavým kontaktům se mi podařilo dohledat hned několik míst, která by stála za rybaření. Na některých vodách byli prokazatelně uloveni i kapři nad 30kg.


Konečně vyrážíme
Po prvních březnových pokusech na Vltavě a na Rozkoši, kde se mi podařilo ulovit pouze malé kapry jsem se začal připravovat na svoji každoroční výpravu na Mušov.  Své zimní výzkumy jsem hodlal podrobit zkoušce, až o něco později. Podle zpráv mých zahraničních přátel se zatím moc ryb nechytalo a tak nebylo kam spěchat. Nakonec se mi dostalo nových informací od kamarádů, kteří zkoušejí již druhou sezónu štěstí na revírech na „Balkánu“. Jejich březnové výpravy se díky velmi chladné vodě ještě nevyvedly, ale jejich dalším tipem byla svazová pískovna, která podle zpráv od místních kaprařů téměř nikdy ani nezamrzá. Během týdne jsem se snažil nasbírat pokud možno, co nejvíce informací. Podle všeho se kapři již dali do pohybu a nějaké první ryby se již chytaly. Svoji účast na této výpravě do neznáma přislíbil i skvělý parťák Standa Navrátil a přípravy se rozběhly na plné obrátky.
Odjezd byl stanoven na sobotu 9. dubna s tím, že na vybranou lokalitu dorazíme v neděli brzy ráno a budeme mít možnost si v klidu vybrat lovné pozice.  Zbývala ještě zastávka na základně Max Carpu v Brně, kde nám Ivan Juřička nachystal vše potřebné.

Jak to začalo...
Tato volba se nakonec ukázala jako správná. Na pískovně moc míst, kde by se dalo rybařit nebylo. Jedna strana byla díky stálé těžbě písku prakticky nepřístupná a hodně míst bylo obsazených místními kapraři. Domorodí lovci se ukázali jako velmi milí společníci, většina z nich ovládala poměrně dobře angličtinu a tak jsme se o jezeře během následujících několika rozhovorů dozvěděli mnohem více. Po domluvě s jednou partou, která právě končila jsme nanosili věci na vybrané místo a vydali jsme se zakoupit povolenky. Lovili jsme v menší zátoce, kde se asi 120m před námi nacházel velký ostrov. Vzhledem k tomu, že je na těchto revírech zakázáno zavážení, museli jsme pouze nahazovat. Jako nejlepší místa se ukázaly strmé břehy s občasnými mělčinami přímo na druhé straně u ostrova, kam jsme nasměrovali většinu udic. Začal kolotoč neustálého a nekonečného krmení, který trval celý týden. Používali jsme novou vnadící pomůcku SPOMB. Tato věc vám skutečně velmi pomůže, nicméně si zaslouží ještě mnoho vychytávek. Ani jedna z raket, kterou jsme dovezli nevydržela ani týden. První mi odešla asi po 20 ti hodech. Velkou slabinou je především zadní pérko, které praská. Raketa se také po několika hodech začne při náhozech sama při švihu otevírat. Tuto závadu Standa odhalil. Při tomto problému stačí odšroubovat vnitřní závit na čumáku rakety a povytáhnout pérko a zvýšit tak znovu napětí pružiny. Bohužel s ulomeným zadním pérem neuděláte vůbec nic. Celkem jsme takto za týden přišli o 5 bomb a to by se jistě nemělo stávat.

Zakrmení ve velkém stylu.....
Jako nástrahu jsme používali pouze boilie, i když nám byla opakovaně doporučena kukuřice. Správnost naší volby se ukázala hned při prvních rybách, které byly rapidně větší, než ty, které místní lovili na kukuřici. Vezli jsme s sebou několik druhů maxáckých kuliček, konkrétně Max winter, Zombie, Fabulous, Mad Max a Bestseller. Kulí jsme vezli asi 50kg, dále 30kg pelet, 20 kg kukuřice a 60kg řepky. Nakonec se ukázalo, že ani tyto zásoby nebyly na tento způsob lovu a charakter lokality dostatečné. Návnadu jsme do vody dopravovali pomocí cobry a zmiňované rakety. Letmým pohledem na množství nástrahy si asi dovedete představit, jak nás to bolelo. Po dvou dnech jsme téměř neudrželi pruty v ruce, jak jsme měli všechno natažené. Já jsem se jako vždy také dvakrát vyválel v kamení při běhu k záběru a tak jsem si ještě rozsekl ruku zrovna v místě, kde to při manipulaci s prutem i cobrou nejvíce bolelo :o)

První úlovky
Během prvních dvou dní jsme lovili ryby do 12kg. O jednoho většího kapra jsem přišel před podběrákem, Standovi zůstali po pěkných záběrech dva narovnané háky. Třetí den navečer jsem měl i já razantní záběr, kdy jsem rybu nemohl dlouho dobrzdit, nicméně tentokrát zklamal vlasec jednoho našeho známého výrobce. V porovnání s ostatními souboji se jednalo jistě o rybu přes 20kg, o to vše více mrzelo. Vlasec jsem pak znovu testoval na břehu a byl pro mne velkým zklamáním. Okamžitě jsem ho ze všech udic vymotal a byl jsem nucen používat silnější vlasec, který nebyl tak dobrý na odhoz, nicméně držel a to bylo podstané. Ve středu jsem konečně začal tahat větší ryby. Váha se viditelně zvyšovala a vypadalo to, že naše krmná metoda začíná přinášet své ovoce. Bohužel, se nám tento den stal na této lokalitě také tím posledním. Odpoledne jsem během pěti minut zdolal dva krásné kapry 18kg a 15kg. Vzhledem k tomu, že jsem měl jednoho kapra v podběráku a druhého ještě na prutě, dali jsme první rybu do saku. Během zdolávaní se nám ještě vybila baterie u foťáku, se kterým jsme také natáčeli dlouhý videomateriál. Zasakovali jsme tedy i druhou rybu a já běžel do auta dát alespoň na chvíli nabít baterii. Během ní se u našich bivaků objevila rybářská stráž, začala poměrně rázně gestikulovat a nám bylo jasné, že něco není v pořádku. Bylo nám řečeno, že se ryby sakovat nesmí a ani mé vysvětlování, že je to něšťastná shoda náhod nepomohlo. Běžel jsem rychle pro baterii, abychom alespoň pořídili rychlé foto, nicméně než jsem se vrátil, byly oba saky prázdné. Větší ryba ještě ležela na mělčině, jak se ji tam porybný snažil natlačit. Pouze v botaskách se snažil rybu poslat na větší hloubku a přitom se nenamočit….No, nevím. Takhle trápit rybu při připadlo strašné. Pro rybu jsem došel, i přes jeho vztek jsme udělali fotografii a pustil jsem ji na hloubce. Bylo mi jasné, že tímto vše nekončí. Do hodiny přišel další porybný s tím, že musíme ukončit rybolov a odevzdat povolenky. Byli jsme v šoku, ale nešlo s tím absolutně nic dělat. Po večerní ponorce jsme následně s našim slovinským kamarádem připravili náhradní plán a ve čtvrtek ráno v 10 hodin jsme již byli na další vodě o asi 80km dále.

Změna revíru
Jednalo se o pohlednou pískovnu s několika ostrovy o rozloze asi 80ha. Tato voda  byla evidentně mezi místními oblíbená a tak to nejprve vypadalo, že budeme bez místa. Naštěstí na druhém břehu právě balila skupina rybářů z Litvy a tak jsme se se štěstím dostali k místu, které vypadalo docela slibně. Já jsem zvolil pozici podél dvou ostrovů, Standa se posadil vlevo ode mě do velké zátoky s možností lovu na volné vodě. Především místo při břehu plné roští, keřů a popadaných stromů vypadlo velice slibně. S podvečerem jsem měl první záběr od lysce okolo 12kg. Následně kontroval Standa další rybou. Bohužel v noci opět ztratil velkého kapra, kterého nedobrzdil a ten mu zajel do potopených stromů. Bez možnosti použití člunu bylo nemožné rybu vyprostit. Na tomto revíru se dokonce nemohla používat ani šoková šnůra, což opět komplikovalo nahazování, protože bylo nutné dostat nástrahu minimálně na 100m.

Opět razantní jízdy....
Celkem jsme na tomto druhém revíru prožili krásné 3 dny. Největší rybou byl krásný 16.5kg lysec, který přišel od ostrova. Další 3 ryby měly okolo 15kg a minimálně 10 ryb se pohybovalo mezi 10-13kg. Stále jsme čekali na velkou rybu, ale myslím, že na tomto revíru jsme od ní kromě Standova nočního záběru nezavadili. Poslední dny nám rychle docházelo krmení a i tento fakt rapidně ovlivnil celou situaci. Dalším nemilým aspektem byly i rozbité SPOMBy, takže jsme posledních 24 hodin již nebyli schopni dostat na lukrativní  lovná místa řepku a partikl a byli jsme nuceni se soustředit na lov v příbřežních partiích.
I přesto jsme během poslední noci měli ještě 8 záběrů, mně se podařilo zdolat 14.5kg šupináče na Fabulous s jednou pop up Max winter a Standovi 3 menší a jednoho kapra okolo 12kg.
Následovalo balení a následný odjezd domů.

Závěrečné hodnocení
Oba dva jsme si z této výpravy odnesli několik nových zkušeností. Prožili jsme krásné dny na nových lokalitách, zakusili opravdovou dřinu při neustálém nahazování krmení do velkých vzdáleností. Rozřezané prsty nás donutili ustřihnout prsty z gumových rukavic v autolékarničce a tímto způsobem alespoň trochu eliminovat bolest.
Jako nejúspěšnější nástraha se ukázalo překvapivě hotové boilie Max Winter natsražené na panáčka a silně dipované. Hodně slušných ryb přišlo i na Fabulous obalené ve stejnojmenné Dry Paste a také Zombie odvedlo skvělou práci. Jediné koule, které stály byly Mad Max, ale drželi jsme ho na prutech do posledního dne. A byla to dobrá volba, protože jsme na něj  poslední noc udělali nejvíce záběrů. Tak to prostě je. Kaprařina je nevyzpytatelná.
Po této výpravě jsem se utvrdil v tom, že objevování nových lokalit má své kouzlo a že i přes minimum informací můžete nachytat velké ryby. Mám jich v záloze ještě mnoho a mám tak vystaráno na několik dalších sezon. Tento rok se ale ještě určitě alespoň jednou vypravím na tyto pískovny, které na nás udělaly velký dojem.
Nesplnil jsem si sice úkol ulovit kapra nad 20kg, ale tuším, že tam na mě někde ještě čeká. Příště již budu připraven.

Hodně štěstí při lovu trofejních kaprů přeje všem slušným kaprařům,

David „Vectif“ Fořt (Max Carp Team)


Gratulujeme k parádním úlovkům a už se těšíme na sérii dalších fotografií z druhé "Balkánské" výpravy. Max GO!

Fotogalerie

 


Zpět na seznam článků